Jak náš vztah k tělu ovlivňuje naše dcery

Vzhled je věčné téma

Ženské tělo je pod drobnohledem odedávna. A ani dnes tomu v naší kultuře není jinak. Ať je nám dvacet nebo padesát, neustále se konfrontujeme s tím, jak bychom měly vypadat, co bychom mohly vylepšit a co by bylo lepší zakrýt. Stačí otevřít sociální sítě nebo zaslechnout běžné rozhovory. Vzhled je prostě téma, které mezi námi vibruje. Mluvíme o něm zcela samozřejmě. Hodnotíme, jak vypadáme my samy i jak vypadají ostatní. Někdy jsme plné obdivu a jindy druhé odsoudíme. Většinou si ani neuvědomujeme, nakolik nás tyto rozhovory zasahují a jak hluboko se vpisují do našeho podvědomí.

Máma a dcera - stejné vzorce

Ve stejném prostředí vyrůstají i naše dcery. Nasávají všechno, co se okolo nich děje, nevědomky přebírají slovník a vzorce chování lidí a influencerů, mezi kterými se pohybují. Nejvíce ovšem nasávají nás. Podle výzkumů je totiž jedním z nejdůležitějších faktorů, které ovlivňují, jak se dívka vnímá, právě to, jaký vztah má ke svému vzhledu její matka.

Jsou to věty, které o sobě říkáme:

„Ach jo, vidíš to moje břicho?!” “To si nedám, po tom se hrozně tloustne.” “S těma vráskama už musím něco udělat!"

Ale i to, co nevyslovujeme. Ostražitě sledují naše gesta, tón hlasu, způsob, jak reagujeme na svůj obraz v zrcadle, jak jíme, jak se pohybujeme, kolik času trávíme zkoumáním a upravováním našeho vzhledu. A pokud pravidelně přihlížejí tomu, jak se točíme ve spirálách sebekritiky a odmítání, je jen otázkou času, kdy si uvědomí, že i ony samy mají své nedokonalosti. I když je pak budeme láskyplně ujišťovat, že jsou nádherné přesně takové, jaké je, těžko tomu uvěří.

Zdravé body image vyrůstá z našeho každodenního chování.

Z toho, že na ostatních oceňujeme jejich vlastnosti a schopnosti víc než vzhled.

Z toho, že jíme s chutí a bez výčitek a klidně si s nimi dáme dort nebo mekáč, aniž bychom kolem toho dělaly haló.

Z toho, že nekomentujeme, jak vypadáme my ani ostatní lidé.

Když zatneme zuby a necháme beze slova dceru odejít do školy v tom příšerným neslušivým crop topu.

Když se po Vánocích beze studu nasoukáme do plavek a s radostí s ní vyrazíme do bazénu.

Když se nelichotivým fotkám společně zasmějeme místo toho, abychom je zděšeně mazaly.

A hlavně když v lidech vidíme mnohem víc než jen to, jak vypadají.

Přijmout svou nedokonalost

Můžeme jim ukázat, že je v pořádku, že nejsme dokonalé. Možná máme objemnější stehna, druhou bradu nebo obličej plný vrásek. No a? Chodíme, smějeme se, gestikulujeme, žijeme. Jasně, že se nám náš příběh vepisuje do tváře i do těla.

Přijímáme se takové, jaké zrovna jsme. Zdravé body image totiž neznamená, že věříme, že naše tělo vypadá dobře a musíme být spokojeny s každou jeho částí. Znamená to, že víme, že naše tělo je dobré nezávisle na tom, jak vypadá.

A pokud se rozhodneme svoje tělo měnit, uděláme to s klidem a respektem k sobě.

Hodnota není ve vzhledu

Všechny se snažíme našim dcerkám předat to nejlepší. I tak je nedokážeme uchránit před okolním světem a jeho vlivy. Pravděpodobně budeme někdy přihlížet, jak naše holčičky tápou, trápí se a prožívají bolest. Nejspíš budou řešit i to, že nejsou dost dobré, dost krásné, dost oblíbené. Život je dlouhý a pestrý a my v jejich světě postupně začneme ztrácet důležitost a vliv.

Ale na začátku jsem to my, kdo jim ukazuje směr a pomáhá stavět základy. Můžeme je doma učit, že navzdory tomu, co slyší ze všech stran, jejich hodnota není v krásném obličeji ani v dokonalé postavě. Že to podstatné není, jak vypadají, ale, kým jsou, co dělají, jak se chovají a čím dokážou udělat svět lepším. Díky tomu třeba jednou nebudou ztrácet čas tím, aby se zalíbily a zavděčily ostatním. Dokážou dát na první místo své zdraví a spokojenost. Budou žít svobodně a rozvíjet to, co si přejí, namísto toho, co se od nich očekává.