Když se sama sobě nelíbím

Myšlenky v roli predátorů

“Jsem tlustá.” “Vypadám hrozně!” “Jsem neschopná.” “Zase jsem to nezvládla.”

Výčitky a negativní sebemluvu mnohé z nás považujeme za samozřejmou součást života. Když jdeme okolo zrcadla, porovnáváme se s jinými ženami, přejíme se nebo nedopneme kalhoty, automaticky se nám v hlavě rozhlaholí náš vnitřní kritik. A my často posloucháme, protože něco v nás věří, že nás motivuje k disciplíně a pomůže urychlit kýženou změnu. 

Ve skutečnosti nás tyto myšlenky od změny spíše vzdalují. Náš mozek je totiž nebere jako motivaci, ale jako zdroj ohrožení. Nepracuje s obsahem myšlenek, ale s emocí, kterou vyvolávají. Pokud tedy vnitřní promluva zní kriticky, zahanbujícně nebo odmítavě, mozek ji vyhodnotí stejně, jako kdyby šlo o vnější útok a sápal se na nás podrážděný predátor. Aktivuje centra strachu a ohrožení a následně se spustí stresová reakci: zvýší se tep, krevní tlak a uvolní se kortizol (hlavní stresový hormon). Mozek nepozná, že nepřítel jsme my samy. Reaguje jen na signál „něco není v pořádku, je třeba se bránit“.

Tělo v pohotovosti

Pokud k sobě promlouváme nevlídně často, naše tělo se znova a znova zalévá kortizolem a jeho dlouhodobě zvýšená hladina v krvi ovlivňuje celý organismus. Zvyšuje se krevní tlak, zatěžuje srdce a zhoršuje spánek. Tělo, které je neustále v pohotovosti, tlumí trávení a imunitu, protože energii potřebuje jinde. Časem se tak můžou objevit zažívací potíže, nadýmání, častější nachlazení nebo pocit vyčerpání. Stres také snadno rozhodí cyklus, zesílí premenstruační potíže a zhorší náladu. 

Chronické napětí a nepohoda zvyšuje i riziko kardiovaskulárních onemocnění a napomáhá vzniku inzulinové rezistence. Mozek hlásí nebezpečí a do krve se žene glukóza (cukr), aby nám dodala energii, až budeme prchat nebo bojovat. Pokud však k žádné velkolepé akci nedojde, glukóza je v krvi zbytečně a je nutné ji odklidit pryč. K tomu nám slouží inzulin, který ji odveze z krve do buněk. Když se v důsledku stresové reakce tato situace znova a znova opakuje, naše buňky toho začínají mít dost. Na inzulin přestávájí adekvátně reagovat a slinivka ho musí produkovat stále víc.

Následkem je inzulinová rezistence, která způsobuje ukládání tuku v oblasti břicha, zhoršení energetického metabolismu, častou únavu a kolísání hladu. Zároveň narušuje zpracování tuků i cukrů v krvi, čímž postupně zvyšuje krevní tlak, podporuje vznik zánětu, zatěžuje játra a urychluje rozvoj aterosklerózy.

Stres jako pomocník i problém

Náš vnitřní kritik není naším pomocníkem. Nemá onu oživující kvalitu jako krátkodobý nápor stresu, který aktivuje tělo i mysl, zvyšuje soustředění, výkonnost a motivaci. Naopak, ubíjí nás nekonečným koloběhem stresových reakcí, ze kterých se nám těžko vrací do klidu. Místo aby nás vedl k lepšímu výkonu, spokojenosti a naplnění, posílá nás přesně opačným směrem. 

Biochemii lze změnit

Naštěstí i vnitřního kritika lze zkrotit. Nemusíme se jím nechat ovládat. Můžeme se naučit o sobě přemýšlet laskavě. Začít se přichytávat se při sebekritických myšlenkách a slovech a postupně je nahrazovat jinými. Takovými, které nás budou posilovat a podporovat. Vyžaduje to pozornost a čas, ale dá se to naučit. 

Jedním z prvních kroků může být to, že až se přistihneme u sebekritického vnitřního monologu, zamyslíme se, zda bychom takhle mluvily ke své nejlepší kamarádce. Vyslovily bychom tahle slova? Použily bychom takový tón? Nebo bychom si k ní nic podobného nikdy nedovolily, protože ji máme rády a nechceme ji zraňovat? Zvědomováním si své sebemluvy se učíme všímat si, jaký máme samy k sobě vztah. Jak jsme se naučily o sobě přemýšlet a mluvit. A můžeme se rozhodnout, zda nám tento způsob prospívá nebo nás spíše podrývá. Když se naučíme projevovat sobě aspoň část laskavosti, jakou dáváme svým nejbližším, naše vnitřní napětí se zmenší. A s tím se změní i naše biochemie.

V klidu a uvolnění naše tělo i mozek fungují dlouhodobě lépe. Dokážeme dělat vědomější volby a udržitelné změny. Lépe slyšíme signály našeho těla a můžeme na ně reagovat. Snadněji pak dokážeme dojít tam, kam míříme - ať už je to pevnější zdraví, štíhlejší tělo nebo prostě lepší život.